11.1.10 Polyvinylacetátová lepidla
Ing. Miloš Sova, CSc.
Polymer je chemicky nasycený, což přispívá k jeho vysoké stabilitě a odolnosti proti stárnutí. Objemné acetátové zbytky na základním řetězci brání jejich těsnému přimknutí a možnosti krystalizace. Polyvinylacetát je proto ohebnější, ale i rozpustnější než například polyvinylchlorid. S výjimkou cykloalifatických uhlovodíků, diethylethéru, glykolů a bezvodých alkoholů (kromě methylalkoholu) se rozpouští téměř ve všech organických rozpouštědlech. Z těchto důvodů má i menší kohezní pevnost, ale i poměrně široké rozmezí teplot měknutí. Postranní acetátové skupiny jsou dosti polární, odtud dobrá adheze polymeru k polárním povrchům papíru, dřeva, duralu a podobně, naopak špatná adheze k nepolárním povrchům například polyolefinů. To znamená, že je to polymer relativně polární. Velmi dobře se snáší s jinými polymery a je dobrým změkčovadlem.
Ke kopolymeraci se používá ethylakrylát, butylakrylát, oktylakrylát, akrylová kyselina a podobně.
Nahoru Druhy lepidel z PVAC
Průmysl výroby lepidel je největším odběratelem polyvinylacetátu a polyvinylacetátová lepidla patří mezi nejrozšířenější termoplastická lepidla vůbec. Dodávají se jako roztoky v organických rozpouštědlech, jako vodné disperze nebo jako tavná lepidla.
Roztoková lepidla se připravují rozpouštěním při laboratorní teplotě v acetonu,…
