6.3.3 Obalené elektrody pro svařování vysokopevnostních ocelí
Ing. Josef Trejtnar
V roce 2013 vstoupila v platnost nová evropská norma pro klasifikaci a označování elektrod pro ruční obloukové svařování vysokopevnostních ocelí, která nahradila původní normu ČSN EN 757. Protože se, podobně jako u řady předchozích již vydaných norem pro svařovací materiály, opět jedná o mezinárodní celosvětovou normu, zahrnuje již ve světě nejčastěji používané oba systémy klasifikace – tj. systém –A, založený na hodnotě dosažené meze kluzu a průměrné nárazové práce čistého svarového kovu 47 J a systému – B, založeného na dosažení minimální pevnosti v tahu a nárazové práci čistého svarového kovu ve výši 27 J. Oba systémy jsou rovnocenné a jsou dále popsány. Dominantním systémem, používaným v evropských zemích pravděpodobně zůstane stále systém klasifikace – A.
Poslední platná revize výše uvedené normy pod stejným číslem proběhla s platností k 1. 4. 2019. Drobné změny jsou obsaženy, úplný text najdete v citovaném dokumentu.
Kapitola je dále doplněna vysvětlením klasifikace podle AWS A.5.5 a dílčím aktualizovaným přehledem elektrod v této oblasti od různých výrobců.
Vždy se jedná o obalené elektrody pro svařování ocelí s minimální mezí kluzu vyšší než
500 MPa nebo s minimální pevností v tahu nad 570 MPa.
Daný druh elektrod může být klasifikován jak podle systému –A, tak i –B, případně podle obou systémů.
Klasifikace podle ČSN EN ISO 18275-A
Jak již bylo dříve uvedeno, vychází klasifikace z hodnot výrazné meze kluzu a nárazové práce čistého svarového kovu vyšší než 47 J v kombinaci s dalším označením pro chemické složení čistého svarového kovu, charakteristikou použití elektrody a některými dalšími vlastnostmi.
Systém je vysvětlen na následujícím příkladu:
Obalená elektroda ČSN EN ISO 18275-A – E 62 7 Mn1Ni B (T)3 4 H5
kde
E 62 7 Mn1Ni B (T) 3 4 je povinná část klasifikace a
3 4 H5 je část označení nepovinná, tj. dobrovolná
Význam jednotlivých částí označení je následující:
E – je všeobecný symbol pro označení elektrod pro ruční obloukové svařování
62 – je dvojčíslí, které značí mez pevnosti a tažnost čistého svarového kovu uvedené elektrody podle následující tabulky
Tabulka Označení pevnostních vlastností a tažnosti čistého svarového kovu
7 – je označení pro vrubovou houževnatost čistého svarového kovu podle následující tabulky
Tabulka Označení nárazové práce čistého svarového kovu
Mn1Ni – je označení pro chemické složení svarového kovu, který označená elektroda
poskytuje podle následující tabulky
Tabulka Označení pro chemické složení čistého svarového kovu
B - označení pro druh obalu dané elektrody. Většina obalených elektrod této klasifikace má
obal bazický s označením B. Pokud by některý výrobce používal jiný druh obalu, platí
pro jeho označení tabulce 4 v ČSN EN ISO 2560-A
(T) – pokud je uvedeno znamená, že pevnost, tažnost i houževnatost byly zkoušeny ve
stavu po tepelném zpracování za podmínek 560 až 600°C/1 hod. s chladnutím v peci do
teploty 300°C.
Pro nepovinnou část platí pokračující identifikace:
3 – označení pro jmenovitou výtěžnost podle následující tabulky
Tabulka Označení pro výtěžnost a druh svařovacího proudu
4 – symbol pro doporučenou polohu svařování podle následující tabulky
Tabulka Označení polohy svařování, pro které jsou elektrody zkoušeny
H5 – označení pro obsah difúzního vodíku ve svarovém kovu v ml/100g svarového kovu podle následující tabulky
Tabulka Označení obsahu vodíku ve svarovém kovu (ISO 3690)
Klasifikace podle ČSN EN ISO 18275 – B
Klasifikace obalených elektrod pro svařování vysokopevnostních ocelí podle systému –B výše citované normy je…
